Termovize je nejlevnější způsob, jak zjistit, kde dům ztrácí teplo. Nebourá se, nevrtá se, nic se nerozebírá — jen se naměří, kde je povrch teplejší, než by měl být.
Proč zrovna dronem
Ze země uvidíte fasádu a okna. Neuvidíte střechu, a právě ta bývá největším zdrojem ztrát, protože teplo stoupá vzhůru. Dron se dostane nad hřeben, nad vikýře i nad plochou střechu, a to za pár minut a bez lešení.
Měří se za chladného počasí a ideálně bez slunce — nejlépe brzy ráno nebo večer. Sluncem prohřátá taška ukáže teplo, které s únikem nesouvisí, a snímek je pak k ničemu. Proto se termovize dělá od podzimu do jara, ne v červenci.
Co bývá vidět
- Nedofoukaná nebo slehlá izolace ve stropě — na snímku jako světlé pruhy mezi krokvemi. U starších domů je dutina často buď prázdná, nebo je v ní izolace, která za desítky let slehla na polovinu.
- Tepelné mosty u překladů, věnců a napojení balkonu.
- Netěsnosti kolem oken, dveří a prostupů.
- Vlhkost, která se projeví jinou teplotou povrchu.
Co se najde, bývá překvapení — a skoro nikdy to není tam, kde to majitel čekal. Okna jsou nejvíc vidět, takže se na ně myslí první; strop nad obytnou částí nikdo nevidí, a přitom je to obvykle ta největší položka.
Z nálezu k opravě
Nejčastější nález ve stropě má i nejlevnější řešení: foukanou izolaci. Nasype se do dutiny, nevyžaduje bourání a hotovo je obvykle za jeden den.
Důležité je pořadí: nejdřív měřit, pak opravovat. Bez měření se izoluje tam, kde to je vidět, a ne tam, kde se nejvíc ztrácí — a to je nejdražší způsob, jak ušetřit málo.
A po opravě znovu
Druhé měření po zásahu je to, co ukáže, jestli se peníze vyplatily. Je rychlé a stojí zlomek té opravy — a je to jediný způsob, jak se o výsledku přesvědčit, místo aby se čekalo celou zimu na vyúčtování.
